Něco na úvod
Asi před dvěma lety mě snad nevědomky vnuknul můj bývalí kolega myšlenku na návštěvu Jižní Ameriky za účelem nějakého slušného treku někde v Patagonii. Cílem měla být oblast někde kolem hory Aconguaqa případně přímo ona. Z myšlenky na tento výlet pak asi za tři měsíce sešlo. Mě to však nenechalo být klidným, protože podívat se do Patagonie byl odjakživa můj sen a já se právě v tuto chvílí nechtěl za žádnou cenu vzdát. Začal jsem hledat tudíž jiné cesty jak se do této oblasti dostat, bohužel spíše se mi nepodařilo sehnat někoho, kdo by byl ochoten tuto cestu podstoupit a samotnému se mi tam dvakrát moc nechtělo, jsem totiž moc měkej.
Sháněl jsem neustále lidi, kteří již tuto zemi navštívili a když jsem konečně nějaké sehnal, tak jsem byl zase docela drcen výroky o tom, že např. s angličtinou je to tam dost špatný a že na měsíc se tam vůbec nevyplácí jezdit, vzhledem k rozměrům a krásám této země. To opravdu teď mohu jen potvrdit, protože pokud by člověk chtěl do této země vyrazit opravdu jen na měsíc s tím, že neumí španělsky a nemá zde na ten měsíc zajištěnou nějakou tu přepravu, tak opravdu by z Chile toho asi moc neměl.
S ohledem na své finanční a časové možnosti jsem se snažil najít nějaký ten kompromis, který jsem nakonec našel snad přes internet v zájezdu jedné CK, která pořádá zájezdy do této oblasti a nejsou to zájezdy tak jak je známe od Čedoku a jím podobných institucí. Rozhodující pro mne bylo, aby alespoň některá část zájezdu obsahovala trekingovou část v některé zajímavé oblasti v Patagonii a to přesně zájezd od výše zmíněné CK obsahoval. Tak jsem sbalil prachy a vyrazil si zaplatit výlet do Chile. K mému zděšení se však tento výlet v roce 1999 nekonal, protože bylo málo zájemců. Já jsem byl čtvrtý a slečna, která právě seděla v té době za přepážkou se mě smutně oznámila, že pokud jsem jenom já sám, tak mám smůlu, protože výlet se uskuteční minimálně v pěti lidech. To byla tedy rána pod pás, protože člověk musel víc jak půl roku trpět, aby byl vůbec schopen dát dohromady prostředky, které jsou na tuto cestu potřeba a teď tohle.
Nedalo se tedy nic dělat, ale řekl jsem si, že to teda příští rok zkusím znova, snad se na mě usměje štěstí. Někdy začátkem srpna 1999 jsem tedy opět vyrazil do CK se záměrem zaplatit si výlet do Chile a musím říct, že mě opět poléval pot, protože jsem chytil posledního fleka na jižní část zájezdu do Patagonie a předposledního na severní část zájezdu. Dobře, ale bylo to doma.
Proto radím všem, kteří by snad měli myšlenku na to do Chile zajet, ať neváhají, neboť každý rok který propásnou návštěvu této země, riskují to, že krása která je tu k vidění, už nemusí být příští rok tak krásná.
